Iolit, někdy označovaný také jako cordierit, je minerál, který zaujme svou unikátní hrou barev. Jeho odstíny se pohybují od modré a fialové po šedou, zelenou či dokonce hnědou. Toto široké spektrum barev je důsledkem jevu známého jako pleochroismus. Tento optický efekt způsobuje, že iolit mění svou barvu v závislosti na úhlu, ze kterého je pozorován, a na druhu světla, které na něj dopadá.
Primární odstín, který je u iolitu nejznámější, je temně modrá až fialově modrá. Tento vzhled jej často činí srovnatelným se safírem, což mu vyneslo přezdívku „vodní safír“. Rozdíl mezi nimi spočívá nejen v chemickém složení, ale také v tom, že iolit nemá tak intenzivní sytost barvy jako safír a jeho odstín bývá měkčí, více subtilní. V některých případech, když se iolit otočí, můžete pozorovat, jak jeho barva přechází do šedých nebo zelenavých tónů. Pleochroismus je způsoben jeho krystalovou strukturou, která filtruje světlo různými způsoby v závislosti na směru pohledu. Zajímavostí je, že tento minerál byl v minulosti využíván vikingy jako „sluneční kámen“ při navigaci na moři, protože pleochroismus pomáhal určit polohu slunce i za zamračeného počasí.
Barva iolitu je ovlivněna i jeho příměsemi. Hlavně železo a hořčík, jež jsou běžnými součástmi cordieritu, ovlivňují odstíny směrem k zeleným nebo hnědým tónům. Tyto varianty bývají méně ceněny jako drahé kameny, ale mají svůj specifický estetický půvab.
Iolit se nejčastěji vyskytuje v pegmatitech a přeměněných horninách, kde krystaly vznikají za vysokých teplot a tlaků. Jeho naleziště jsou spjaty hlavně s oblastmi, jako jsou Madagaskar, Indie, Brazílie nebo Srí Lanka. Každé naleziště přináší své unikátní variace barev v závislosti na místních geologických podmínkách.
